Panelová sídliště začala v Československu vznikat od 60. let 20. století jako způsob řešení akutní bytové krize. Post-socialistická sídliště si vysloužila mnohá odsouzení, přesto zůstávají i nyní přijatelným bydlením pro střední třídu. Nenastoupila cestu k devastaci a ghettoizaci jako podobné lokality v západní Evropě (Špaček, 2012). Post-socialistická sídliště si ve většině případů udržují svojí sociální kohezi a procházejí procesy revitalizace a humanizace (Šimáček et al., 2015).
Kolik lidí v současnosti bydlí na panelových sídlištích? Liší se nějak od obyvatel jiných typů zástavby? Co si o lokalitě svého bydlení myslí? Jak se liší vnímání panelových sídliště mezi kraji? I na to se budou moci zaměřit výzkumníci díky nejnovějším datům z výzkumu Proměny české společnosti (České panelové šetření domácností, CHPS), a to z šestého ročníku z let 2023 až 2024, který byl financován z projektu SYRI (Národní institut pro výzkum socioekonomických dopadů nemocí a systémových rizik). V textu níže přinášíme první stručné závěry, které budou dále podrobněji rozvíjet výzkumníci ze Sociologického ústavu AV ČR a dalších institucí.
České panelové šetření domácností: jaká data jsou dostupná a jaká se připravují?
Data z šestého ročníku výzkumu CHPS nyní slouží k analýzám vědcům z projektu SYRI, pro další zájemce budou dostupná po skončení projektu, a to od začátku roku 2026. V Českém sociálněvědním datovém archivu jsou ale již nyní volně dostupná data ze všech dosavadních pěti ročníků CHPS, které proběhly mezi lety 2015 až 2019 (je možné si je stáhnout v datovém katalogu ČSDA). A brzy k nim přibydou data také ze dvou menších sběrů v letech 2020 a 2021, které se zabývaly reakcí českých domácností na pandemii covid-19.
Šestý ročník výzkumu CHPS se nověji zaměřuje více na prostorové charakteristiky bydlení, ale téma bydlení představovalo jeden ze základních pilířů výzkumu CHPS už od jeho počátku. Zveřejněné datové soubory z prvních pěti vln obsahují řadu údajů o bydlení zúčastněných domácností (charakteristiky jako materiál, obytná plocha, počet pokojů, dále spokojenost s různými aspekty bydlení nebo preference vlastnického versus nájemního bydlení). Stejně tak poskytují zveřejněné soubory řadu cenných informací o hospodaření domácností, zdraví a životním stylu, práci a péči o děti nebo občanských postojích. Velkou předností výzkumu CHPS je, že kombinuje objektivní charakteristiky (k nimž existují i jiné datové zdroje, například Sčítání lidu, domů a bytů) s postojovou perspektivou i informacemi o minulosti respondentů.
Sběr poslední, šesté, vlny výzkumu probíhal od srpna 2023 do února 2024 a zapojilo se do ní téměř 3300 domácností z celé České republiky. Data jsou výjimečná opakovaným dotazováním stejných domácností, a to již od roku 2015. Díky dlouhodobému sledování stejných domácností je možné zkoumat dopady nejrůznějších změn v životě jednotlivců i efekty společenských a ekonomických trendů.
Kdo bydlí v „panelácích“?
Na panelových sídlištích žije významná část české populace. Dle výsledků šestého ročníku CHPS (2023–2024) bydlí na panelových sídlištích přibližně 28 % českých domácností. V bytových domech mimo panelová sídliště pak bydlí 26 % a v rodinných domech 46 % českých domácností.
Tento podíl se významně liší dle regionů – nejvíce domácností bydlí v „panelácích“ v Praze (43 %), Ústeckém (44 %) a Moravskoslezském kraji (41 %). Naopak nejméně lidí bydlí na panelových sídlištích v Kraji Vysočina (12 %), který je nejméně urbanizovaným krajem v ČR.
Vzdělanostní a třídní struktura obyvatel panelových sídlišť se zásadně neliší od zbytku populace. Například vysokoškolské vzdělání má 15 % obyvatel sídlišť, v celé populaci ČR to je 16 %. Ze všech obyvatel sídlišť pracuje nebo pracovalo v nekvalifikovaných manuálních zaměstnáních 17 % osob, v rodinných domech to je 16 %. Na panelových sídlištích bydlí mírně více pracujících (54 % versus 51 % v rodinných domech) a méně starobních důchodců (22 % versus 26 % v rodinných domech).
Ne všechna panelová sídliště v Česku si ale udržela pozici sociálně integrované zástavby. „Nejtypičtějším příkladem tohoto selhání je sídliště Janov v Litvínově,“ upozorňuje Josef Bernard z oddělení Lokální a regionální studia Sociologického ústavu AV ČR, který se rovněž podílí na projektu SYRI.
Jak hodnotí panelová sídliště jejich obyvatelé?
Šestý ročník výzkumu CHPS poskytuje navíc unikátní pohled na vnímání jednotlivých lokalit bydlení. Přibližně tři desetiny (30 %) domácností žijících na panelových sídlištích se domnívají, že lokalita jejich bydlení má velmi dobrou pověst (lokalitou se přitom myslí okolí bydliště do přibližně 15 minut chůze). Mezi domácnostmi z rodinných domů převládá toto pozitivní hodnocení výrazně častěji – jako místo s velmi dobrou pověstí vnímá lokalitu svého bydlení polovina (50 %) domácností z rodinných domů.
Obyvatelé sídlišť a rodinných domů se ale již mnohem méně liší v tom, zda považují lokalitu svého bydlení za atraktivní pro samotné obyvatele ve srovnání s jinými místy. Podle více než čtvrtiny (27 %) domácností z panelových sídlišť je lokalita jejich bydlení velmi atraktivní. Mezi domácnostmi z rodinných domů si to myslí třetina (32 %). Lidem z panelových domů se tak méně často jeví, že lokalita jejich bydlení má dobrou pověst, ale za velmi atraktivní pro žití ji považují téměř stejně tak často jako lidé z rodinných domů. Sídliště tedy mohou být znevýhodněna svou pověstí, ale z hlediska atraktivity pro obyvatele si nevedou výrazněji hůře než jiné typy lokalit.
V pověsti a atraktivitě panelových sídlišť jako lokality bydlení jsou výrazné rozdíly mezi kraji. V moravských regionech vnímají lidé lepší pověst panelových sídlišť než ve zbytku ČR. V Jihomoravském a Olomouckém kraji si pověst sídliště pochvaluje jako velmi dobrou kolem 40 % jejich obyvatel. A z hlediska atraktivity pro obyvatele panelová sídliště dokonce v těchto krajích překonala rodinné domy. Naopak v západočeských regionech jsou „paneláky“ svými obyvateli hodnoceny o poznání hůře – v Karlovarském kraji pouze 18 % obyvatel považuje svoje panelové sídliště za místo s velmi dobrou pověstí. V případě rodinných domů nebyly pozorovány podobné výrazné regionální rozdíly v pověsti a atraktivitě lokality bydlení.
Pouze minimum respondentů se o svém bydlišti vyjádřilo výrazně negativně. Jako velmi špatnou zhodnotilo pověst svého bydliště 1 % domácností, stejné procento popisovalo lokalitu svého bydlení jako velmi neatraktivní.
Mají „paneláky“ budoucnost?
Data z šestého ročníku Českého panelového šetření domácností přinášejí dva základní závěry. Zaprvé, panelová sídliště si v Česku udržují rozmanitou sociální skladbu. Zadruhé, ač mohou mít panelová sídliště horší pověst než jiné typy zástavby, jejich obyvatele je často považují za velmi atraktivní místo k životu – jen o něco méně často, než je to u obyvatel rodinných domů. Roli zde pravděpodobně hrají procesy revitalizace a humanizace sídlišť, které v minulých dekádách probíhaly. Jak upozorňuje Špaček (2012), o další budoucnosti sídlišť rozhodne několik faktorů, přičemž vedle technického stavu budov a regenerace sídlišť jmenuje také situaci na trhu s bydlením, vztah obyvatel k místu a stigmatizování konkrétních lokalit.
Metodologie
K analýze jsme použili soubor respondentů šestého ročníku CHPS (sběr dat v letech 2023 až 2024), kteří odpověděli na dotazník za domácnost (N=3297). Respondenti byli dotazování osobně (CAPI, N=1711), tak skrze web (CAWI, N=1586). V dotazníku bylo zjišťováno, v jakém typu zástavby domácnosti v současnosti žije. Rozlišovány byly možnosti: panelové sídliště, bytový dům (mimo panelová sídliště), rodinný dům (řadový nebo samostatně stojící) a jiné (např. ubytovna). V této analýze se zabýváme pouze srovnáním domácností z panelových sídlišť a rodinných domů.
Otázka měřící názor respondentů na pověst a atraktivitu lokality zněla: „Jak byste charakterizoval(a) okolí současného bydliště Vaší domácnosti, tedy přibližně oblast do 15 minut chůze? A) Bezpečnost, b) Pověst lokality, c) Atraktivita pro obyvatele v porovnání s jinými místy“. Respondenti vybírali odpověď na sedmibodové stupnici od „1 = Velmi dobrá“ po „7 = Velmi špatná“. Ve výše uvedené analýze pracujeme s respondenty, kteří zvolili odpověď „velmi dobrá“ (rozložení respondentů je výrazně šikmé směrem k pozitivním odpovědím), a zabýváme se druhou a třetí hodnocenou charakteristikou bydlení. K analýze byly použity post-stratifikační váhy pro domácnosti.
Data jsou získána z výběrového šetření, v němž byl dotazován reprezentativní vzorek českých domácností. Statistická odchylka u výsledků se u souboru 3 300 domácností pohybuje přibližně mezi +/- 1. p. b. u jevů s malou četnosti a +/- 1,7 p. b. u jevů s vyšší četností.
Zdroje
Šimáček, P., Szczyrba, Z., Andráško, I., & Kunc, J. (2015). Twenty-five years of humanising post-socialist housing estates: From quantitative needs to qualitative requirements. Geographia Polonica, 88(4), 649–668.
Špaček, O. (2012). Česká panelová sídliště: faktory stability a budoucího vývoje. Sociologický časopis/Czech Sociological Review, 48(05), 965–988.
